Historie vypráví: Jaká jména se vážou ke Šlapanicím?
Josef Kopecký, Šlapanický zpravodaj pondělí 28.12.2020
Ilustrační foto Autor: Michal Jarmoluk, Pixabay....
Každý z nás má někde svoje kořeny, svoje předky. Některé rody žijí na jednom místě desítky i stovky let, jiní lidé se stěhují i vícekrát za jednu generaci. V dnešní době již máme možnost nahlédnout do mnoha archivních materiálů díky jejich digitalizaci prostřednictvím internetu. Odpadla tak úmorná a zdlouhavá práce s objížděním okresních a krajských archivů a vysedáváním v jejich badatelnách. Pojďme se tedy podívat, jaká jména z historie se k našemu městu váží.
Moravský zemský archiv v Brně má na svých stránkách digitálně zpracované matriky narozených, oddaných i zemřelých od těch největších moravských měst až po nejmenší zapadlé vísky. Prakticky tak každý může vyhledávat svoje předky, zjistit, odkud přišli, čím se živili a jaké bylo jejich postavení v tehdejší společnosti. Chce to ale přece alespoň částečnou znalost latiny, němčiny a pak taky kurentu, písma, kterým jsou většinou staré matriky psané. Potom je zde také možnost obrátit se na historiky, kteří se sestavováním rodokmenů zabývají profesionálně.
V českých zemích se začala příjmení nebo takzvaná rodová jména objevovat už ve 14. století. Důvodem k tomu bylo rozlišení osob stejného křestního jména ze stejné oblasti. Tyto přídomky ale nebyly dědičné, mohly se měnit svatbou, stěhováním, nebo změnou povolání. K jejich rozmachu pak došlo ve století patnáctém, ale dlouhodobý proces jejich zavádění vrcholil až za vlády Marie Terezie a ukončen byl patentem jejího syna císaře Josefa II. v roce 1780, úředně zavedeným do praxe o šest let později.
Vznik příjmení byl nejčastěji odvozován například od křestních jmen, řemesel či povolání, společenského postavení, národnosti, vlastností dané osoby, nebo jejího vzhledu, bydliště, rostlin, nářadí a mnohého jiného. Císařský dvůr měl pochopitelně z ekonomických a vojenských důvodů zájem na přesné evidenci obyvatel a proto se v poslední třetině 18 století rozhodl sečítat svoje poddané nejprve v Tereziánském a později v Josefínském katastru.
SEZNAM LAPKŮ ZE ZAČÁTKU 15. STOLETÍ
Ve Šlapanicích se nám ale už z mnohem starší doby zachovaly seznamy osadníků. Ten nejstarší je datovaný rokem 1401. Nejedná se sice o obyvatele tehdejšího městečka, ale o lapky z hordy polského loupeživého rytíře Keyzolta, kteří se opevnili ve šlapanickém kostele a po dlouhou dobu sužovali místní osadníky a především kupce, kteří používali kupecké stezky v okolí tehdejšího městečka.
Událost je zapsána v latinském originále Passio raptorum a neznámý kněz, který je jeho autorem, uvádí jako pramen informací brněnského kata Bartoše. Dokument pojednává o pochytání a popravě 56 lapků a uvádí jména dalších, kterým se s největší pravděpodobností podařilo uprchnout, nebo jsou jejich jména zaznamenána v textu. Jména jsou řazena abecedně a podobnost s dnešními nositeli těchto příjmeními bude čistě náhodná, i když není vyloučeno, že zde některý z nich mohl zanechat svoje potomky.
V ARCHIVECH JSOU JMÉNA MAJITELŮ USEDLOSTÍ ZE 17. STOLETÍ
Další dobová archiválie „Urbář městečka Šlapanic“ je datovaná rokem 1604. Nejedná se sice o soupis všech obyvatel, ale o seznam majitelů usedlostí v části Šlapanic patřící pod chrlické panství (nejsou zde uvedeni majitelé svobodných dvorů). U každého je napsána výměra polností, roční dávky poplatků vrchnosti a způsob roboty.
Zapsáno je zde sedmdesát šest jmen, z nichž některá se objevují duplicitně. Buď dotyčná osoba vlastnila dvě usedlosti, nebo se jedná o otce a syna. Řazeno podle velikosti: dva dvouláníci, tři jeden a půlláníci, tři jeden a čtvrtláníci, dva celoláníci, dva třičtvrtěláníci, dvanáct pololáníků, dvacet pět čtvrtláníků, dvacet pět chalupníků, jeden dvořák (sedlák) a jeden mlynář. K tomu je ještě nutné připočítat 23 různě velkých pustých (neobydlených) usedlostí.
V prvním díle našeho povídání o rodových jménech jsme se podívali na začátek 15. a 17. století. Příště zalistujeme v Urbáři městečka Šlapanice z roku 1668 a dále pak v Tereziánském katastru z roku 1754, Urbariální fassi z roku 1775 a Josefínském katastru z roku 1787. V dalších pokračováních ještě nahlédneme do Stabilního katastru z roku 1826 a Celorakouských sčítání z druhé poloviny 19. století.
Článek byl se souhlasem vydavatele převzat ze Šlapanického zpravodaje. Titulek je redakční.
Byl článek zajímavý?
Udělte článku hvězdičky, abychom věděli, co rádi čtete. Čím více hvězdiček, tím lépe.
16.11.2025 | V minulém díle jsme vám přinesli rozhovor s paní Smílkovou, která se posledních 12 let s dalšími pomocníky stará o kroje patřící městu a pomáhá mu udržovat tradice pro jeho občany.