Babičko, ty nám to děláš naschvál?

Ilustrační foto
Autor: Andrea Piacquadio, Pexels

Tahle věta někdy vyklouzne dřív, než si ji stihneme rozmyslet. Třeba když se babička zeptá potřetí během deseti minut, kdy půjdeme domů. Nebo když znovu hledá kabelku, která leží celou dobu na stejném místě. My už jsme unavení, ve stresu, máme plnou hlavu starostí – a ona jako by vůbec neposlouchala. Vypadá to, že to dělá schválně. Ale nedělá. Když má člověk demenci nebo Alzheimerovu nemoc, jeho paměť a vnímání světa nefungují jako dřív.

Nejde o zapomnětlivost typu „nemůžu si vzpomenout, kam jsem dala klíče“. Jde o to, že se informace v hlavě vůbec neuloží. Takže když babička slyší odpověď, za chvíli o ní neví. Ne proto, že by nechtěla poslouchat. Ale proto, že její mozek už to neumí udržet. Proto se ptá znovu. Proto se diví. Proto se někdy zlobí. Neví, co se děje, nerozumí situaci a má strach. A strach se často projeví jako podrážděnost, křik nebo obviňování. Neútočí na vás. Brání se světu, kterému přestává rozumět.

Když jí řekneme: „Už jsem ti to říkala stokrát“, nepomůže to. Ona si opravdu nepamatuje, že už to slyšela. Když jí budeme dokazovat, že se mýlí, jen ji víc znejistíme. V tu chvíli nepotřebuje správnou informaci – potřebuje pocit, že je v bezpečí.

Někdy stačí změnit jednu větu. Místo „už zase?“ říct „to nevadí, řekneme si to znovu“. Místo „pamatuj si to“ říct „pojď, napíšu ti to“ nebo „ukážu ti to“. Mluvit pomalu, klidně, bez výčitek. Ne proto, že bychom museli být dokonalí, ale proto, že klid pomáhá víc než pravda.

A je důležité říct i druhou věc: pečující nejsou roboti. Je normální, že někdy dojde trpělivost, že si někdy člověk povzdechne, zvýší hlas nebo si v duchu řekne, že už nemůže. To neznamená, že je špatný. Znamená to, že je unavený. Pomáhá mluvit o tom, co se děje. Zjišťovat, co je nemoc a co je člověk. A hledat podporu – u odborníků, v poradnách, ve službách, které pomáhají nejen seniorům, ale i jejich rodinám. Protože babička vám to nedělá naschvál. Ona se snaží žít ve světě, který se jí rozpadá pod rukama. A vy jste ten, kdo jí v tom světě pomáhá zůstat alespoň trochu v klidu.

Pokud si nejste jistí, jak se v takových situacích zachovat, v Naději vám rádi poradíme. Pomáháme nejen seniorům, ale i jejich rodinám – radíme, jak zvládat každodenní situace, uklidnit napětí a komunikovat tak, aby všichni cítili méně stresu. Praktické tipy můžete vyzkoušet doma, a pokud budete chtít větší podporu, můžete nás navštívit v Denním stacionáři Naděje, kde vám odborníci poskytnou konkrétní rady a pomoc.

Článek byl převzat se souhlasem vydavatele ze Šlapanického zpravodaje.