Zaniklá řemesla a živnosti ve Šlapanicích

Ilustrační foto
Autor: Archiv Josefa Kopeckého,...

V dnešním ohlédnutí za místními řemesly a živnostmi si připomeneme Živnostenskou školu pokračovací. V 90. letech 19. století bylo tzv. učňovské školství na Moravě značně opomíjené, a tak si drobní živnostníci začali uvědomovat, že chtějí-li konkurovat levnější sériové výrobě, musí investovat do kvalitního vzdělání budoucích tovaryšů a mistrů.

Impulsem pro založení školy byla valná hromada Společenstva živností smíšených v roce 1897. Nově zvolený předseda společenstva krejčí Karel Velan spolu s nadučitelem Josefem Svobodou byli hybnými silami v přípravách na zřízení „Průmyslové školy pokračovací ve Šlapanicích“. Návrh byl kladně přijat nejen členy společenstva, ale také učiteli místní obecné a měšťanské školy, kteří sehráli důležitou roli při jeho realizaci. Po vyřízení potřebných formalit byla na podzim následujícího roku zahájena výuka Živnostenské školy pokračovací. Název byl oproti původnímu návrhu pozměněn, ale náplň zůstala stejná.

První ročník probíhal v budově dívčí školy na náměstí, ale již v roce 1901 se výuka přestěhovala do chlapecké, později měšťanské školy u parku. Hlavní školou pro učedníky byla i nadále mistrova dílna a pokračovací škola měla sloužit pro rozšiřování poznatků obecných, ale i speciálních. Školní rok začínal 15. září a trval do konce dubna, výuka probíhala v odpoledních hodinách dva dny v týdnu. Ve dvacátých letech to bylo pondělí a sobota od 14 do 18 hodin, později se vyučovalo i v sobotu a v neděli vždy po čtyřech hodinách. V prvním roce navštěvovalo školu 35 učňů, v roce 1913 už to byl dvojnásobek. Od roku 1911 mohly školu navštěvovat i dívky. Jisté přerušení výuky v letech 1915–1918 zapříčinila I. světová válka, kdy někteří učitelé museli narukovat do bitevního pole. Po válce opět počet žáků narůstal a ve dvacátých letech navštěvovalo školu 121 učňů, později v letech třicátých v době hospodářské krize se počty snížily až na číslo 46. V roce 1932 došlo ke změně školních osnov a hlavní zřetel byl kladen na všeobecné vzdělání učňů. Školní rok trval deset měsíců a studium bylo dvouleté.

Školu navštěvovali budoucí stolaři, krejčí, klempíři, zámečníci, tesaři, bednáři, koláři, kováři, kartáčníci, knihaři, natěrači, malíři, pekaři, obuvníci, kloboučníci a holiči. Dívky se v převážné většině učily dámskými krejčovými. Škola pořádala také krátkodobé kurzy určené pro tovaryše a mistry. Tyto jim měly zprostředkovat nové poznatky a dovednosti jejich řemesel.

Prvním správcem (ředitelem) školy se stal nadučitel Josef Svoboda a po jeho náhlém úmrtí v roce 1899 další učitelé šlapanických škol, Metoděj Kocman, Karel Kervitzer, Matěj Jež, Teodor Uhlíř a Julius Müller. Do obvodu školy spadaly kromě Šlapanic také okolní obce Bedřichovice, Podolí, Tvarožná, Jiříkovice, Ponětovice, Prace a Kobylnice. Podle statistiky z roku 1937 absolvovalo školu mezi roky 1898–1937 celkem 2452 chlapců a 317 dívek. Za stejnou dobu působilo na škole 42 učitelů. Koncem třicátých let minulého století byla po 41 letech výuka ukončena. K jejímu zániku přispěla širší nabídka oborů na brněnských školách a od roku 1939 dojížděli místní učni do brněnských pokračovacích škol.

Živnostenská škola pokračovací zmizela ze života obce téměř beze stop. Dochovalo se něco málo vysvědčení jejích bývalých žáků, několik fotografií tříd a profesorských sborů, ale také katalogy některých učňovských a řemeslných výstav. Ty byly pořádány ve spolupráci se Společenstvem živností smíšených v letech 1900, 1907, 1913, 1925 a 1937. O nich si povíme příště.

Článek byl převzat se souhlasem vydavatele ze Šlapanického zpravodaje. Titulek byl upraven redakcí.