Znáte Šlapanické stezky? Autorky zvou na jejich absolvování, nová trasa je právě spuštěná

Ilustrační foto
Autor: archiv I. Hruškové

Běžně je potkáte na šlapanickém úřadě. Jedna je sekretářkou kanceláře starostky, druhá spravuje informační kanály města. Na první pohled dvě obyčejné ženy, které se však pod rouškou hádanek mění několikrát ročně na hrdinky dětských srdcí, když pro ně chystají Šlapanické stezky.

Zuzaně Böhmové a Ivaně Hruškové se v době covidu dostala do rukou placená verze zábavných tras, a tím to celé začalo. „Tehdy byla spousta omezení, kdy se nesmělo nic pořádat ani se lidé nesměli scházet. Město využilo nabídku komerčně prodávaných stezek. Byla to myslím velikonoční verze, a když jsme viděly, jak ve finále vypadá, řekly jsme si, že bychom to mohly zkusit udělat lépe. Vlastně mě do toho Zuzka trochu uvrtala,“ směje se Ivana.

Jak samy říkají, tvorba jejich první stezky, s názvem čarodějnická, jim šla dobře od ruky, protože nebylo, co dělat. Zuzka spolu s bývalou kolegyní Jitkou Vojtěškovou ušily pro tuto příležitost loutky čarodějnic, na každé stanoviště jednu. Nepříjemným překvapením bylo, když loutky začaly okamžitě záhadně mizet. „Po večerech jsme je ještě narychlo došívaly, aby to dětem nebylo líto. Ale na příště už jsme to raději vynechaly,“ vzpomíná Zuzka na jednu z mála nepříjemností, kterou se stezkami zažily hned na startu.

Stezky tvoří už více než čtyři roky a s inspirací problém nemají. „Témat máme na několik let dopředu a pořád se objevují nová. Sesypeme je vždycky na hromadu a nakonec jedno odhlasujeme. I když někdy je to boj,“ popisují první krok náročných příprav. Následuje Zuzčina příprava textů, zatímco Ivča se přidává s grafickou stránkou a doplňováním dalších nápadů a tipů.

Postupem času jim začali vypomáhat i další členové domácností. „Zuzčin manžel občas vymýšlí do textů básničky, můj zase vytvářel pirátskou mapu,“ popisuje Ivana. „Naše děti už jsou starší, takže se také chtějí zapojit a občas přijdou samy s nějakým nápadem,“ doplňuje Zuzka.

Při tvorbě úkolů se zaměřují na zajímavosti spojené se školním učivem. Matika, čeština, přírodověda a další. Žádné z dětí tak už nepřekvapí, kdo je největší silák v přírodě, že delfín není ryba nebo že dárky ve Španělsku nosí dřevěné poleno. S umístěním a trasováním jim pomáhá kolegyně Jitka Dundáčková. „Ačkoliv tu žijeme dlouho, Jitka, která ve Šlapanicích vyrostla, často navrhne místa, která ještě neznáme,“ říkají.

Stezky přizpůsobují i tématům a počasí. „V zimě bývají kratší kvůli chladnu, jarní jsou zase nejdelší. Dáváme pozor i na to, aby třeba v deštivém období děti nechodily domů zablácené od hlavy až k patě.“ Organizátorky si však dobře uvědomují, že se to nepovede pokaždé. Při pravidelné kontrole a doplňování stanovišť se pak často samy setkávají s nepřízní počasí a musí překonávat nástrahy terénu, včetně šplhání po stromech.

Jejich stezky jsou primárně určeny pro děti přibližně do 10–11 let. Ale v mnoha případech se hrou zabaví sami rodiče vděční za cíl vycházky s malými dětmi. „Jedni rodiče poprvé projeli stezku s kočárkem, protože klukům byl teprve rok. Užili si to, odevzdali materiály a ani nečekali, že něco dostanou. Také nám stezky chodí pravidelně paní v důchodovém věku. Nevíme ani, jestli s sebou má vnoučata, ale nechala nám moc hezký vzkaz, že se těší na diplom a na odznáček. A my ho moc rády dáme komukoliv, koho to s námi baví,“ říkají holky jedním dechem.

Kolik rodin si jednotlivé stezky projde, se odhaduje těžko. Zpětnou vazbu mají autorky jen z odevzdaných odpovědních lístků, za něž účastníci získají výše zmíněný ručně vyrobený diplom a odznáček do sbírky stezkařů.

„Rekord byla podzimní stezka roku 2022, kdy jsme měli okolo 80 odevzdaných lístků. Ta se objevila dokonce v televizi. Víme ale, že stezky chodí více lidí a spousta z nich lístky neodevzdá.“ S těmi, kdo projdou stezky, se obvykle nemají možnost setkat, a tak je pro ně největší odměnou za práci právě zpětná vazba v podobě vyluštěných tajenek a nakreslených obrázků. „Nejvíc nás dojalo, když jsme dostaly dětský dopis pro lišku Elišku Ryšavou, která byla plyšovou průvodkyní jedné ze stezek,“ vzpomínají Zuzka a Ivča nadšeně. Stejně vzpomínají i na setkání s malými kapitány pirátských lodí, které uspořádaly po loňské letní stezce v místní šatlavě, aby tam odvážným dobrodruhům předaly část ukrytého pokladu. „Nejvíc nás baví reakce dětí i samotných rodičů, když se někdo ozve, že se jim stezka líbila nebo že jsou tady noví a díky tomu mohli trochu poznat město. Je to pěkné, proto to vlastně děláme,“ vrací se k tomu, co je hnací silou jejich tvorby.

V nejbližší době se chystá nový díl.

Nová stezka je již spuštěná, bližší informace naleznete na stránce www.slapanice.cz/slapanice-detem, dostupná bude do 4. listopadu. (pozn. redakce)

Ačkoliv organizátorky detaily zatím prozrazovat nechtějí, už teď víme, že je na co se těšit. A co by chtěly vzkázat všem, pro něž chystají své cesty za poznáním? „Ať vás chodí co nejvíc. Dokud vás to bude bavit, tak my budeme pokračovat.“

Článek byl převzat se souhlasem vydavatele ze Šlapanického zpravodaje. Titulek je redakční.