Rybničná hospoda neboli Mordovna. Podle lidových pověstí měla velmi zajímavou historii

Ilustrační foto
Autor: klatoviny.blogspot.cz, Š...

Před mnoha lety spojovala feudální městečko Šlapanice se sousední osadou Dvorsky přímá cesta. Vedla terénem otevřeným a rovným jako tabule, mezi úrodnými poli, která směrem k zapadajícímu slunci tu a tam zabíhala nepravidelnými výběžky do vzdáleného tuřanského lesíka. Východním směrem od cesty, v nevelké vzdálenosti od ní, sklouzla rovina do níže položené kotliny, jejímž středem protékal Zlatý potok, hlavní přítok obou kobylnických rybníků.

Při cestě na Maxdorf, což byl v minulosti název pro Dvorska, stávala Rybničná hospoda. Hostinec, kterému daly název kobylnické rybníky, stál na samotě, při cestě naprosto podřadného významu, takže cizí host tam zavítal sporadicky. V tomto směru zůstával hodně pozadu za jinými zájezdními hostinci v okolí Šlapanic, za Pindulkou nebo Kandií, které těžily z toho, že stály při jedné z hlavních zemských cest, při silnici z Brna do Olomouce.

Vznik Rybničné hospody, tedy rok jejího postavení či otevření, není v dostupných archiváliích uveden. Zcela určitě však existovala již v 18. století. I přes uvedený nedostatek hostů život v hostinci určitě nebyl nudný, tedy pro šenkýře a hospodskou chasu. Mnohé v šenku vyslechli, mnohé ale také viděli. Stejně jako Kandie nebo Pindulka byla i Rybničná hospoda opředena legendami a lidovými pověstmi. V jedné z nich byla hlavní hrdinkou příběhu panna Juliána, dcera jednoho z někdejších hostinských na Rybničné hospodě. Z jejího milostného vztahu s ukrutným loupežníkem přišlo na svět nemanželské dítě. Juliána, aby svůj poklesek před světem skryla, své sotva narozené děcko zabila. Ale právu bylo učiněno za dost. Vražedkyni stihl nejpřísnější trest. Za svůj otřesný čin byla odsouzena ke ztrátě života a následně popravena.

Další lidová pověst vypráví, že v místech bývalých jam pískového dolu v trati Nad rybníky jižně od Šlapanic, poblíž silnice ke Dvorské, stávala stará hospoda zvaná Rybničná, kde byla hospodskou řezníkova žena a měli také služebnou. Řezník chtěl brzy zbohatnout, ale poválečné poměry s nedostatkem jatečného dobytka počátkem 18. století i okolnost, že nerad dobře platil dvorům a sedlákům za dodané dobytče, jej nutila vymyslit způsob, jak lacino získat maso k přípravě jídel hostům. Řezník, jeho žena i služebná se spolu spolčili – hosty olupovali a spícího člověka se neštítili ani zabít, hodit do sklepa a rozsekat na porce na guláš. Trvalo to dosti dlouho, než jeden pocestný v guláši píchl do kousku podobnému lidskému malíčku. Nepozorovaně si jej zabalil domů a ukázal sousedům. To se brzy rozkřiklo a biřici vykonali svou povinnost. Udeřili na služebnou, které řezník z lupu dával málo a která přiznala, že pocestné zabíjí sám řezník. Domnívala se, že tím docílí menšího trestu. Všichni tři byli vrženi do vězení šlapanické radnice a očekávali soud. Rozsudek stětím brněnským katem byl vykonán „u zmole“ na dnešní Brněnské ulici, kde je v parčíku zasazen smírčí kámen. Nejprve byl sťat řezník, pak jeho žena a nakonec i služebná. Té hospodě se od těch dob říkalo Mordovna. Opuštěná chátrala, až se jednou propadla do pískového dolu.

Ve skutečnosti Mordovna zanikla po roce 1824. Ze známých majitelů v závěru její existence jsou uváděni manželé Matěj a Anna Skřivanovi. V roce 1812 je uváděn Matěj Skřivan jako hospodský na Pindulce u Podolí, odkud zřejmě přešel na Mordovnu. Časem bylo opuštěné stavení při cestě ze Šlapanic na Dvorska zbouráno až do základů. Mordovna zmizela ze světa. V roce 1830 si manželé Skřivanovi koupili za částku 1240 zlatých pěkný hostinec ve Šlapanicích, zvaný Na Šenku nebo též U Bílé růžičky. Jeho budova stojí na Brněnské ulici dodnes, i když do základů přestavěná a pivo se zde nešenkuje už přes sedmdesát roků. Podle posledních majitelů se mu říkalo U Janíčků, dnes je zde tiskárna Olprint.

Článek byl převzat se souhlasem vydavatele ze Šlapanického zpravodaje. Titulek je redakční.