Čím bylo Šlapanické gymnázium v minulosti? Třeba zámkem či továrnou

Ilustrační foto
Autor: Jan Šlancar, Šlapanick�...

K dalším, neméně významným budovám našeho města patří také gymnázium. Přesto že již více než 120 let slouží budova školním účelům, nejdříve jako Obecná chlapecká škola, později Měšťanská škola chlapecká, následně smíšená a újezdní, po ní Osmiletá střední škola a nakonec Základní devítiletá škola, téměř tři desítky let v ní sídlí Osmileté státní gymnázium.

Od roku 1947 zde působila také Hudební škola, později Lidová škola umění, dnes Základní umělecká škola. Historie budovy sahá až k roku 1753, kdy se tehdejší vrchní správce zemí Moravy a Slezska Jindřich Kajetán Blümegen stal držitelem takzvaného Schwanenfeldského dvora. Brzy po jeho koupi zde nechal vystavět jednopatrovou budovu v rokokovém stylu, kterou používal jako svoje venkovské sídlo. Některé další historické prameny však zmiňují, že dvůr byl zakoupen roku 1744 a že výstavba zámku byla zahájena roku 1750. Z obou údajů však vyplývá, že budova vznikla v polovině 18. století. Zámek ve Šlapanicích byl přepychově zařízen a celoročně sem zajížděli Blümegenovi hosté. Také přilehlý park se mohl chlubit krásnými vzrostlými stromy a jemným, střiženým trávníkem. V roce 1774, se zámek s přilehlými prostorami na čas stal majetkem zámeckého zahradníka.

Ten jej ale brzy pro nedostatek financí prodal olomoucké kapitule a ta posléze v roce 1781 řádu Paulánů, kteří si ze zámku vybudovali klášter. Barnabité, jak se také jinak říkalo paulánům, vlastnili již od roku 1751 ve Šlapanicích takzvaný Velecký dvůr, i když své sídlo měli na Vranově u Brna. Tento mnišský řád původně pocházel z Francie.

Jakmile barnabité koupili zámek, část z nich se do něj hned přestěhovala.

Obyvatelé je začali přezdívat „bílí kněží“ podle jejich bílých hábitů a širokých bílých klobouků. Klášter však neměl dlouhého trvání a po třech letech, v roce 1784, byl zrušen císařem Josefem II. V roce 1786 se stal vlastníkem budovy baron Josef Ankermüller ze Slavkova. Dále ji vlastnil od roku 1788 František Josef Noha, od roku 1792 vdova Josefa Nohová. Roku 1793 se stává dalším majitelem (až do roku 1796) polský šlechtic baron František Bereczko. V roce 1797 byli dalšími vlastníky Jan Flessel a Arnošt Topolanský a po nich do roku 1807 říšský hrabě Seilern. Během bitvy u Slavkova v roce 1805 se objekt změnil na francouzský vojenský polní lazaret. V němž působil hlavní chirurg francouzské armády Jean Dominique Larrey.

Rokem 1807 se ze zámku spolu s přilehlými budovami stává textilní továrna Josefa Schmala. Tento Němec z Württemberska budovu později prodal Karlu Schöllovi. Další majitelé byli společníci bratři August a Bedřich Schöllové, Kristián Memmert a Jan Reiff. To už zde ale rokem 1814 začíná historie První brněnské strojírny, podniku světoznámého jména. V zámecké budově byla zřízena roku 1819 slévárna a strojírna.

Brzy se objevuje další společník – Jindřich Alexandr Luz. V té době továrna zaměstnávala asi 60 dělníků. Kromě textilních strojů se zde vyráběly i parní stroje tak dobré kvality, že jeden z nich byl v provozu plných 62 let, do roku 1890. Strojírna během svého působení ve Šlapanicích postavila přes 20 parních strojů, což byl počet, který nevykazovala žádná jiná strojírna v rakouském císařství. V roce 1836 se továrna přestěhovala do Brna na Olomouckou ulici, kde sídlí dodnes. Na čas se pak stal majitelem továrny opět Karel Schöll, jenž však brzy prodal celý areál továrníku Strakoschovi z Bučovic. Ten zde opět zavedl textilní výrobu a ničil, co se ještě zničit dalo. Z prvního poschodí nechal udělat dvě patra a zdevastoval kapli po paulánech i kamenickou výzdobu fasád. Zpustošený zámek a zahradu pak prodal továrníku Löwovi. Dalším majitelem byl Leopold Welner a roku 1880 se ujal zámku uměnímilovný poslední textilní podnikatel ve Šlapanicích Berthold Spitz. V jeho sbírce obrazů nechyběl dnes nezvěstný obraz od Aloise Kalvody, zachycující vstupní bránu jeho továrny.

V roce 1898 se ve Spitzově továrně z finančních důvodů zastavila výroba a o rok později koupila obec Šlapanice zámek s přilehlými budovami, přední zahradou a parkem. Kupní cena byla 47 000 korun rakouských a dalších 100 000 si vyžádaly nejrůznější opravy celého objektu. Zdivo, vazba i střecha byly ponechány v původní podobě. Budova od té doby slouží školním účelům.

Vyučování zde začalo po prázdninách v roce 1901. I když byly začátkem 50. let minulého století vyměněny podlahy, okna a střešní tašky, bylo nutno začátkem 90 let přistoupit ke generální rekonstrukci budovy, která byla ukončena v roce 1993 nákladem 22 miliónů Kč. V podkroví vznikl baletní sál, jazykové učebny a učebny ZUŠ.

V roce 2006 došlo v rámci integrace ve školství k administrativnímu sloučení Gymnázia a Základní umělecké školy v jeden celek.

Článek byl převzat se souhlasem vydavatele ze Šlapanického zpravodaje. Titulek je redakční.