Co předcházelo Šlapanickým slavnostem a z čeho vlastně vznikly?

Ilustrační foto
Autor: Josef Kopecký

Šlapanické slavnosti patří po mnoho let neodmyslitelně k letnímu koloritu našeho města. Co ale přimělo jejich zakladatele k této myšlence?

Psal se rok 1932, když představitelé tehdejšího, necelý rok fungujícího, Spolku pro okrašlování a ochranu domoviny přišli s nápadem uspořádat „Šlapanské“ slavnosti spojené se sjezdem rodáků a přátel rozvíjejícího se městyse. Tehdy stejně jako dnes se jednalo o národopisnou slavnost s ukázkami starých hodových a ostatkových zvyků a zde tedy můžeme hledat jejich předchůdce a poodhalit záměr jejich zakladatelů.

Kronikář Emanuel Vlček ve svých poznámkách uvádí první zmínky o hodech, ostatkách, právu a stárcích ve Šlapanicích v první třetině 19. století. Vycházel zřejmě z faktů, které cituje ve Vlastivědě moravské F. A. Slavík v roce 1897. V Místopisném pokusu vlastivědném pro školu a dům, který sepsal učitel Blahoboj Uhlíř v roce 1924 a je vlastně první vydanou soubornou publikací o našem městě, věnoval hodovým a ostatkovým zvykům celé dvě kapitoly. Třetí neděli v říjnu bývalo odedávna veselo ve všech osadách venkovských, a tudíž i ve Šlapanicích“. Následuje pak popis celého hodového veselí, které trvalo čtyři dny. Mája stávala před obecní radnicí na Kalvodově ulici, před dnes stejnojmennou restaurací, městský park ještě neexistoval, respektive nebyl přístupný veřejnosti. Uhlíř se ve svém popisu věnuje především jednotlivým zvykům a obyčejům, povinnostem stárků a stárek.

Obdobně pak v roce 1939 opět Emanuel Vlček otiskuje příspěvek O zábavách a stárcích před 50 lety s podtitulem dle vypravování šlapanského pamětníka. Jméno pamětníka ovšem uvedeno není. Vlček stejně jako Uhlíř popisují volbu stárků, kroje i samotné zvaní na hody, zdobení máje, obchůzky, ale také texty tehdy zpívaných hodových písní, nebo jak probíhalo povolení zábav. Žádalo se na faře i obecním úřadě za poplatek dva zlaté a starosta pak udělil právo nad dohlížením na veřejný pořádek o všech zábavách. Čtyři stárci se volili na celý rok tři neděle před konáním hodů. Mimo jiné měli za povinnost nosit cechovní korouhve o církevních slavnostech a stárky před těmito slavnostmi zdobily sochy a kříže. Tyto popisy hodových zvyků a povinností stárků a stárek by vydaly na samostatný článek. Být stárkem, především prvním, byla prestiž a v některých selských rodech se stárkování udržovalo po několik generací.

Nejpodrobněji ale hodové veselí ve Šlapanicích popsala v roce 1986 ve své práci „Tradice lidové kultury ve společenském životě malého města“ Eva Večerková z Etnografického ústavu Moravského muzea v Brně. Zatímco do konce 19. století byly hody doménou selské mládeže, která měla svoje domovské právo v obecním hostinci na Radnici, tak v prvním desetiletí 20. století, před první světovou válkou, si svoje hody pořádala i mládež řemeslnická, byly tedy dvojí stárci, dvoje hody ve dvou hostincích. Kolem 1. světové války, přestože byla většina mladých mužů na bitevním poli, se pořádání hodů ujímají spolky, předně Sokol a Orel. Sokol přejímá hody řemeslnické mládeže a Orel zase selské, což vyplývá i ze skladby členstva uvedených spolků. Pořádaly se tzv. Císařské hody, které probíhaly v říjnu. Po roce 1918 se vznikem samostatného státu se termín přenesl na konec září. Takzvané Václavské hody souvisely s kultem tohoto národního světce.

Ovšem úplně prvotní termín podle výše zmíněné Vlastivědy moravské byl v polovině srpna, podle zasvěcení kostela Nanebevzetí Panny Marie (15. srpen). V té době se zde konával jeden z výročních trhů, který potvrdil císař František II. v roce 1797, proto hody císařské. A právě tohoto data využili zakladatelé Šlapanických slavností. Bylo by ale mylné se domnívat, že se vznikem slavností zanikly hodové a ostatkové zábavy. Ty pokračovaly po mnoho desetiletí dále.

Samostatné hody jako takové se ve Šlapanicích už mnoho let nepořádají a slavnosti vlastně zaujaly jejich místo, kdy hlavní část programu je na mladých stárcích. Do začátku 90. let, kdy se slavností ujal hasičský sbor spolu s městem, byla hlavní programovou složkou vystoupení padesátiletých a později také šedesátiletých krojovaných jubilantů a pořadatelem pak spolek a později kroužek Náš domov. To už je ale jiná kapitola, o níž se dočtete na jiném místě tohoto čísla.

Článek byl převzat se souhlasem vydavatele ze Šlapanického zpravodaje. Titulek je redakční.